V roce 1853 byl v časopisu "Tierleben der Alpenwelt" (Život zvířat ve světě Alp) poprvé popsán appenzellský salašnický pes, a to těmito slovy: "Jasně štěkající, krátkosrstý, středněvelký, mnohobarevný salašnický pes." Dále se zde uvádí, že se vyskytuje v určitých oblastech ve zcela vyrovnaném špici blízkém typu, jednak k ochraně stavení, ale i k nahánění stád dobytka. Roku 1898 byl appenzellský salašnický pes označen jako samostatná rasa. První standard této rasy byl sepsán za spoluúčasti lesmistra Maxe Silbera, velkého podporovatele chovu ASP. Na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru bylo předvedeno osm zástupců této rasy. Dík podnětu profesora dr. Alberta Heima, který se velmi angažovaně ujal švýcarských salašnických psů, a tím i "appenzellského", byl v roce 1906 založen "Klub appenzellských salašnických psů". Účelem tohoto klubu bylo udržovat tuto rasu v jejích původních vlastnostech a dále rozvíjet její chov. S povinným zapisováním štěňat do "Appenzellské plemenné knihy" začal cílevědomý čistokrevný chov této rasy. Původní chovatelskou oblastí byly kantony Appenzell. Dnes jsou psi této rasy chováni po celém Švýcarsku, ale i v mnoha jiných zemích. Pojem "appenzellský salašnický pes" je dnes jasně vymezen a tato rasa je jednoznačně rozlišena od ostatních švýcarských salašnických psů. Vzdor tomu, že ASP našel již mnoho příznivců, je jeho chovná základna stále velmi malá. Jen zodpovědným a pozorným chovem bude možno ty přirozené a vynikající dědičné vlastnosti této rasy dále prohlubovat a upevňovat.